Česko-Budějovická záložna vznikla v roce 1864 jako první ryze český bankovní ústav ve městě. Již na prahu 30. let 20. století přestávalo dosavadní sídlo ústavu na nároží náměstí Přemysla Otakara II. a ulice U Černé věže naprosto vyhovovat provozním požadavkům. Po prvotním záměru provést celkovou přestavbu budovy, přes následnou soutěž na prostory záložny ve dvorní části domu U Tří kohoutů čp. 89/27 na náměstí Přemysla Otakara II., se nakonec vedení záložny rozhodlo vypsat omezenou soutěž na novostavbu na místě stávajícího sídla ústavu. Z ní vyšli vítězně Bohumil Kněžek a Josef Václavík. Hrubou stavbu budovy záložny tvořil železobetonový skelet a výplňové a izolační zdivo – cihelné tvárnice systém „Petráš”. Prostor podloubí a sokl budovy byl obložen českým labradoritem, průčelí do náměstí v úrovni přízemí a průčelí do ulice U Černé věže pokryl obklad ze sliačského travertinu. Z celkového výrazu interiérů čiší důraz na použití hodnotných materiálů. Vnitřní obklady a dlažby dvorany, vestibulu a schodišť byly provedeny v různých druzích mramorů, v interiéru se uplatnily také hodnotné kovové materiály. Z tehdejšího technického vybavení záložny dodnes zaujme především vytápění a větrání dvorany filtrovaným a vlhčeným vzduchem. Architekturu záložny vhodně dotvářela umělecká výzdoba. V průčelí nad hlavním vstupem byl osazen bronzový reliéf od Břetislava Bendy, okno vestibulu zdobí malovaná vitráž od Josefa Kaplického, autorem leptaného okna schodiště byl malíř Václav Kytka. Rovněž v interiéru se uplatnila sochařská výzdoba od B. Bendy, zejména kašna s postavou ženy z bílého mramoru ve dvoraně záložny instalována až v roce 1939. Budova záložny svým úsilím o harmonické včlenění do historického prostředí města nemá v kontextu československé meziválečné architektury obdobu. /MŠ